Když král Ludvík I. začal v roce 1825 se stavbou Královského a Odeonského náměstí, Ludvíkovy ulice, Staré a Nové pinakotéky, Dvorany vojevůdců, Vítězné brány, Dvorany slávy a také s přestavbou rezidence a několika kostelů, a proměnil tak svá slova v činy, získal ihned titul největšího německého mecenáše umění. Kromě toho přeložil v roce 1826 do Mnichova univerzitu z Landshutu a ještě se stihl věnovat své zálibě – lásce ke krásným ženám.
Dnešní Mnichov září, jak se vzhledem k blýskavým kupolím s oblibou tvrdí. Za svůj lesk však nevděčí pouze samotnému Ludvíkovi. Již v 17. století z něj totiž kurfiřti z rodu Wittelsbachů učinili místo protkané barokní kulturou. Díky znamenitým stavebním mistrům tak jako barokní zázrak vyrostl zámek Nymphenburg a kostel sv.Kajetána se stal zářivým poděkováním za narození korunního prince.
Mnichov je městem, v němž žije více nezadaných lidí než kdekoliv jinde v Německu a kde jsou pivní zahrádky tak veliké, že by se do nich vešlo celé další malé městečko. Radost ze života je jedním z hlavních znaků Mnichova a požitek a zábava tou nejvyšší metou.